dva v jednom

Těžko se to popisuje, jsou tak božské dny, je škoda sedět u pc, pozoruju jak pomalu rozkvétá šeřík, jak jsou naběhlé květy pivoněk, jak si děti hrají v trávě..

Minulý víkend Šumava, České Žleby a chladivé průzračné kaménky, přátelé a moje narozeniny, nádherná neděle, rodina, čirá radost a vděčnost...Sudety ve mně vzbuzují smutek a pozůstatky Železné opony taky, možná dobře si připomenout, jak je v každém z nás temná stránka lidské osobnosti...

Pak jsme tu měli milovanou duši, kamarádku Moničku, takové lásky všude kolem, jakoby tu s náma žila odjakživa, i ty naše děti ji brali jako součást rodiny:) Udělaly jsme pesto z česnáčku, na těstoviny sypaly hromady řeřišnice, pily zelený nápoj ze všeho býlí kolem.

Včera jsem ji odvezla do Prahy na vlak a sebe na workshop s Janem Šibíkem. Říkal, že focení bolí a opravdu to bolelo, bylo to pekelně náročné, prakticky celý den hledat na nejpřeplněnějších pražských místech vhodné objekty, těkat, neustále věnovat pozornost vnějším objektům a situacím, vedro, motto Kam směřuje tvoje pozornost, tam jde tvoje moc a síla se projevilo v plné své síle. Večer jsem nemohla únavou a hlavně bolestí hlavy ani řídit, nakonec se kácím do postele a nasávám pránu, eliminuji mysl a dělá se mi minutu od minuty lépe a lépe.


Přeji vám všem nejkrásnější každičký den vašeho bytí.