a moje snaha o odigelitování
Počasí na fotky nic moc, takže foťák mám, ale truhlíky s kytkama jsem nevyfotila. Co se ale událo dobrýho je, že máme šnekový odšťavňovač, mám fakt radost, šťáva neoxiduje, stroj má obrovskou sílu a je to prostě dělník, je sice asi 15 let starý, takže takový dědeček za hrozně moc peněz, ale šťávy dělá dobrý. Taky máme nový, možná ještě starší stroj než odšťavňovač, valník za traktor, ale považte sklápí do tří stran!
Z bezobalového obchodu mi manžel přinesl krásný nákup, dřevěné kartáčky na zuby (je to můj druhý pokus, jeden čas jsem je kupovala, ale zdálo se mi, že mám jeden na pár neděl, že nic nevydrží), tuhá mýdla, stáčený šampon, stáčené máchadlo, stáčený gel na praní, změkčovač vody...taky mám konečně lufu na nádobí, taky jednu na tělo do sprchy...Když jsme u toho odplastovávání domácnosti, tak již delší dobu používáme nerez brčka pro děti, Jonda je má rád, měli jsme docela spotřebu plastových a teď nic, takže palec hore. Za veliký pokrok považuji skutečnost, že můj táta šel koupit brambory s látkovým pytlíkem, vzal si ten největší a brambor koupil snad jen kilo, takže způsobil prodavačce trochu pocení, když se pohybující brambory na všechny strany pokoušela zvážit, ale jinak fakt úspěch! Manžel mi zas chtěl udělat radost a tak řepy a papriky někde za rohem vysypal z igelitových sáčků a nechal je volně v tašce, bohužel jeho bystrá manželka ihned pochopila a on nedokázal lhát. Zítra vyrážím sama na nákup vyzbrojená sadou pytlíků, vidím to na Lídl, problém je, že například bio banány mají v igelitu jako milion dalších věcí.
Od rána mi nefungoval kotel, odpoledne jsem ho začala postupně rozebírat, nakonec pelety vzplanuly a když se manžel vrátil z práce, měl už zatopeno. Do toho tu byli od rána řemeslníci a instalovali skla do sprchového koutu, když jsem jim šla dát nahoru kávu, polilo mě horko, na zemi, na chodbě, na schodech byli tisíce maličkých mikro částic nějakého plechu či čeho, odpoledne jsem naložila Bárnyho a vyrazila pro Jondu do školky, v půlce louky jsem zkonstatovala, že to nejede, auto se propadá, otočim se a pojedu jinudy, zapadávám, túruju, couvám, nic, vybíhám z auta do bahna, v jedné ruce dítě, v druhé sedačku a utíkám zpět. Naštěstí tu máme sousedku chalupářku, narvu jí zabahněnou sedačku do luxusně voňavého autíčka, do školky odjíždí teta Jana. Bárny si to štráduje ve staronových botičkách po okolí, sem tam hodí zadek do bahna, ale dnes je mi to už všechno jedno. Ještě si vezmu domů větve z břízy, neb jinak ty věnce prostě nikdy neudělám, Jonda je odpoledne shledává jako supr hračku, takže jimi pokryje podlahu, jo jsme fakt jak v lese, taky ty jehnědy mám až v posteli.
Přeju vám všem překrásný víkend, třeba už taky najdete kopřivy a odšťavníte jako já, děti tenhle lektvar nepili, třeba příště nedám celý košík, ale jen hrstičku.
Bárnymu za poslední týden vylezly tři stoličky, čtvrtá se tlačí, trpí děsně a my s ním
Z bezobalového obchodu mi manžel přinesl krásný nákup, dřevěné kartáčky na zuby (je to můj druhý pokus, jeden čas jsem je kupovala, ale zdálo se mi, že mám jeden na pár neděl, že nic nevydrží), tuhá mýdla, stáčený šampon, stáčené máchadlo, stáčený gel na praní, změkčovač vody...taky mám konečně lufu na nádobí, taky jednu na tělo do sprchy...Když jsme u toho odplastovávání domácnosti, tak již delší dobu používáme nerez brčka pro děti, Jonda je má rád, měli jsme docela spotřebu plastových a teď nic, takže palec hore. Za veliký pokrok považuji skutečnost, že můj táta šel koupit brambory s látkovým pytlíkem, vzal si ten největší a brambor koupil snad jen kilo, takže způsobil prodavačce trochu pocení, když se pohybující brambory na všechny strany pokoušela zvážit, ale jinak fakt úspěch! Manžel mi zas chtěl udělat radost a tak řepy a papriky někde za rohem vysypal z igelitových sáčků a nechal je volně v tašce, bohužel jeho bystrá manželka ihned pochopila a on nedokázal lhát. Zítra vyrážím sama na nákup vyzbrojená sadou pytlíků, vidím to na Lídl, problém je, že například bio banány mají v igelitu jako milion dalších věcí.
Od rána mi nefungoval kotel, odpoledne jsem ho začala postupně rozebírat, nakonec pelety vzplanuly a když se manžel vrátil z práce, měl už zatopeno. Do toho tu byli od rána řemeslníci a instalovali skla do sprchového koutu, když jsem jim šla dát nahoru kávu, polilo mě horko, na zemi, na chodbě, na schodech byli tisíce maličkých mikro částic nějakého plechu či čeho, odpoledne jsem naložila Bárnyho a vyrazila pro Jondu do školky, v půlce louky jsem zkonstatovala, že to nejede, auto se propadá, otočim se a pojedu jinudy, zapadávám, túruju, couvám, nic, vybíhám z auta do bahna, v jedné ruce dítě, v druhé sedačku a utíkám zpět. Naštěstí tu máme sousedku chalupářku, narvu jí zabahněnou sedačku do luxusně voňavého autíčka, do školky odjíždí teta Jana. Bárny si to štráduje ve staronových botičkách po okolí, sem tam hodí zadek do bahna, ale dnes je mi to už všechno jedno. Ještě si vezmu domů větve z břízy, neb jinak ty věnce prostě nikdy neudělám, Jonda je odpoledne shledává jako supr hračku, takže jimi pokryje podlahu, jo jsme fakt jak v lese, taky ty jehnědy mám až v posteli.
Přeju vám všem překrásný víkend, třeba už taky najdete kopřivy a odšťavníte jako já, děti tenhle lektvar nepili, třeba příště nedám celý košík, ale jen hrstičku.
Bárnymu za poslední týden vylezly tři stoličky, čtvrtá se tlačí, trpí děsně a my s ním
Komentáře
Okomentovat
Děkuji za Vaše slova:)