Shluk momentů

Vždycky si za brzkého dopoledne připravuji něco mezi latté a flat white coffee, v hrnku mi zůstane trošičku pěny, na tu mi je u nohou natěšený Bárny, který se jí vehementně dožaduje po čas mého upíjení.



A když ho mám dost, dám mu náhubek haha,

V týdnu proběhly i jiné příjemné akce než jen káva,

není nad příjemné posezení u vína, s prima sousedkou...jen tak, aby jsme nebyli pořád jen sami se sebou,
není nad to, cítit se jako žena s velkým Ž, upéct, navařit, nakrmit, uspat a ještě si zacvičit,
není nad to, udělat si rodinnou neděli, spořádat oběd u babičky,
není nad to, sladit si diář a zjistit, že na ten příští týden toho máte fakt hodně a že to bude takový, jaký si to uděláme, takže buď se stresem a nebo na pohodu.

Myslim si, že asi tak potřetí od porodu jsme měli s manželem dvě hoďky pro sebe, ujeli jsme na večeři, abysme pak byli zklamáni její kvalitou, zklamání vyvážilo povídání o věcech, na které není normálně čas. Vzdělávání našich malých, s tím souvisí způsob našich dovolených, školka, škola a to všechno ještě v souvislostech našeho způsobu života, ne zcela typického. Ač to zní utopisticky, fakt jsme se na těch hlavních bodech shodli, a to mě naplňuje vnitřním klidem, že i když spolu delší dobu nemluvíme o ničem jiném než, kde, co a kdy koupit, kdy, co a jak udělat, zařídit, vyzvednout, uklidit, zavřít, otevřít, prdí, zvrací, má rýmu, apod., tak spolu stále plujeme na stejné vlně, no a to se počítá, že? Miluju tuhle bytost čím dál víc.

Když už jsem naťukla téma vzdělávání (trošku se mi příčí slovo vzdělávání pro to, co mám na mysli, ale teď pozdě večer nic jiného nevymyslím), často jsem si říkala, jestli jsem vůbec schopná rozpoznat senzitivní období mých dětí, ve smyslu, v jakém o nich mluví M. Montessori. Heuréka, poznám, Jonda začal reagovat na písmena, kudy jedeme a vidí nějaký nadpis, vykřikuje A (písmeno A je nejoblíbenější, po něm hned R a T), je to fajn pocit, vědět, co má moje dítě v hledáčku a tak nějak předpokládat, co mu asi mohu nabídnout, aby se jeho senzitivní období naplno využilo, protože může trvat jen chvilku a začnou ho zajímat třeba planety nebo dinosauři, že?:), což bude taky fajn, jen si asi nikdy nezapamatuju ty jejich názvy.

Těm, co nekoukají na instagram ještě přepíšu myšlenku z dnešního odpoledne, neb tak to mám: "Nepřestávají mě překvapovat a učit, děda a babi říkají, že se nám narodil Winnetou a Old Shatterhand nebo jak se to píše, pač to byste je museli vidět vedle sebe:), já tak trochu doufám i v ty jejich charaktery, prostě věřím, že když tyhle krásné duše vpluly do našich životů a tak přirozeně se v nich zabydlely, že to my necítíme jako nějaký odpor, mus nebo obět, ale naopak jako naplnění, doplnění puzzle, seberozvoj, lásku, pak se to na nich bude zrcadlit", bůh ví, jak to bude, ale stále si myslim, že to nejvíc je být teď a tady a věřit.

Mějte prima týden, já se na konci ozvu, co jsme všechno ne/zvládli:)

ps: takhle já cvičim jogu, rychle, pořádek nepořádek, honem, dokud dítě spí:)

Komentáře

Oblíbené příspěvky