Plodný týden

Nesmí se tam fotit, když se otevřou dveře a dovnitř se vrhá pára, respektive ledový vítr zvenčí se hrne dovnitř a tvoří se obrovská tančící pára, šíleně sebou mele mezi vchodem a ohněm, lituji toho zákazu,  to by byly obrázky!...lidé polehávají u ohně, lezou po čtyřech, hlasitě vydechují, vzdychají, vylézají skrz tu bílou pěnu ven, na slunce, do - 5st., téměř nahá těla padají na kolena, lehají na břicho, tělo je jak papiňák, zvedá se z nich další vlna páry, která jakoby odnášela všechno, co chceš opustit nahoru do vzduchu, to ostatní odejde skrze matku Zemi. Indián z kmene Černonožců zpívá písně, zdá se mi to jako mantry, modlíme se za odpuštění rodičům, pak za nemocné, třetí kolo je uzdravující, ve čtvrtém děkujeme...Cesta domů je očistec, mně je hůř než v chýši, v duchu si říkám, že už nikdy...ráno je zážitek ještě intenzivnější, jakoby jasnější, silné pocity, pokora. Oba na to pořád myslíme, hluboká stopa, nepopsatelný zážitek, štěstí?, že jsme byli přítomni podle některých u nejnáročnější chýše za pěkně dlouhou dobu...nažhavené sirné kameny dávaly zabrat, síra - sulfur, hodně silný čistící prvek, čistí na všech úrovních. Nic se neděje náhodou.

Pár dní před potní chýši navštěvuji promítání filmu A plastic ocean, spojeného s krátkými přednáškami zajímavých lidí. Jedu tam za kamarádkou, která promítání pořádá, za ostatníma holkama, potkat "novou kamarádku", řídim a říkám si, že o těch sračkách kolem toho vim hodně a nic mě nepřekvapí, jedu si prostě odpočinout. Jsem překvapená, odjíždím a jsem nakopnutá ještě více "zekologičtit" naši ekologickou domácnost, mám chuť zas něco udělat, podpořit dobrou věc a hlavně věřím, že to jde, stačí zažít, jsme jako jednotlivci fakt silní, byť to tak na první pohled nevypadá. Největší téma jsou plasty na jedno použití, takže jdu do toho a pokusím se je maximálně minimalizovat:) Udělat testy vody ve studni a přestat kupovat balenou vodu, našít víc průhledných sáčků a jezdit nakupovat tam, kde mají nebalenou zeleninu a ovoce, alespoň částečně. Prostě omezit sáčkové a igelitové šílenství, po tom filmu a povídání zas cítím, že to dává smysl. Pán ze skládky řekl: "existují odhady, kdyby lidé opravdu třídili, skládkovali by o 90 % méně bordelu než nyní"! A mně záleží na tom, co tu necháme dalším generacím, v tomhle fakt nejsem ignorant a sobec.

Týden zakončujeme návštěvou jedné moc fajn rodinky, maj tři děti a Honza nám bude stavět koupací jezírko:) Upekla jsem pohankové rohlíčky, rybízový koláč a smíchala strouhanou řepu s česnekem a zakysanou smetanou, dostali jsme domácí med a byla jsem ráda, že jim mohu nechat knihu Nevyžádané rady mládeži, kterou přivezli od jiných kamarádů na vrácení, jen ať koluje:)

Běžim si zacvičit, nakrmit hladovou zvěř a zpracovávat zážitky:), přeju vám jen to dobré!

ps: a protože jsme byli dnes dost unavení, úklid jsme s radostí přenechali ratolestem



Komentáře

Oblíbené příspěvky